100 let sportovního rybářství

V naší zemi není příliš mnoho místních organizací ČRS či MRS, ve kterých se budovaly základy sportovního rybářství již před 100 lety. Stoleté výročí sport. rybářství v Olomouci nás vzpomínkově zavádí až co posledního desetiletí existence Rakousko-Uherského mocnářství na prahu uplynulého XX. století.

Tak tomu bylo i ve staroslavném královském městě Olomouci. Město mělo ve své historii bohatá rybářská a rybníkářská léta a to až do počátku XVII. století. Od konce tohoto věku a zvláště ve století XVIII. bylo budováno jako pevnost obehnaná hradbami a tok zdejší řeky Moravy nedobytnost tohoto města ještě umocňoval. V následujícím století zde zapustila kořeny industrializace, která se utěšeně rozvíjela; zvl. později po odstranění hradeb. Vznikaly různé průmyslové podniky, rostl počet obyvatelstva. Utvářela se postupně občanská společnost. Tento proces podporovaly zejmé­na na přelomu XIX. a XX. Století vznikající zájmové spolky. Me­zi nimi se koncem l.dekády XX. století objevil i rybářský spolek.

Ovlivněn dobovou situací, kdy byly české země součástí mno­honárodní habsburské monarchie a kdy v Olomouci tvořili početnou složku obyvatelstva Němci, vstoupil v roce 1910 do života města a jeho okolí německý rybářský spolek nesoucí název Erster Olmützer Fischereiverein. Jeho lovné revíry se nacházely především na řece Moravě protékající městem a mající ještě z dob pevnostních četná vedlejší ramena, na. nichž se vytvářely hlubší tůně i příhodná zákoutí s bohatou rybí obsádkou. Moravu zde rovněž napájely přítoky. Rybáře navíc uspokojovaly i menší rybníčky ležící kolem bývalých pevnůstek, v nichž se rovněž proháněly různé druhy ryb.

Vedení německého rybářského spolku se opíralo o svou německou členskou základnu, ale neupíralo ani Čechům možnost rybolovu. Z historických análů lze s potěšením konstatovat, že českým zájemcům o sportovní rybaření byla dávána možnost zakupovat si za dvě zlatky / 4 koruny / povolenky na určitý úsek Moravy. Ba dokonce někteří Čeští movitější rybáři nadaní podnikatelským duchem, si pronajímali od Fischereivereinu i některé úseky Moravy či přítoků. Tito zde potom se souhlasem německého spolku a radnice zři­zovali své menší lovecké revíry a na ně prodávali českým rybářům povolenku. V každodenní rybářské praxi se tak ukazovalo, že přislušnost k rozdílným národnostním etnikům nevylučuje v rybářském sportu možnost spolupráce .

Po vzniku samostatného Československa se prosadil požadavek, vytvoření českého rybářského spolku. A tak se v Olomouci setkáváme v roce 1919 s Prvním dělnickým rybářským spolkem ve Velké Olomouci a v roce 1923 vstupuje do rybářského života druhý český spolek nesoucí název Český rybářský spolek v Olomouci, často uváděný podle svého předsedy jako tzv.Pachmanův rybářský spolek. Oba tyto české rybářské spolky se v roce 1938 slučují v Hanácký lidový rybářský spolek trvající až do roku 1960. Poté se v duchu transformace rybářských spolků a družstev stávají členem Českého rybářského svazu jako jeho Místní organizace. Ta žije a obohacuje sportovní rybářství až do současnosti a vytváří takto současně příznivé předpoklady k širší a hlubší seberealizaci v rámci EU.

V roce 100. výročí vzniku organizovaného sportovního rybaření v centru rozsáhlé a úrodné Hané vstupují olomoučtí rybáři v duchu Lisabonské smlouvy do mnohonárodního společenství evropských sportovních rybářů. Využívajíce svých úspěchu jak z rybolovné, tak i z rybochovné, organizační, investeční a dalších oblastech mnohotvárné činnosti, mohou tak poskytovat svým kolegům v díle Petrově v celé EU četné zkušenosti a současně i čerpat z bohaté studnice rybníkářství a rybářství a tyto nové poznatky rozvíjet i obohacovat pro budoucí generace sportovních rybářů.

Antonín Burget-kronikář MO ČRS Olomouc.